V čele Brink’s: Lucie Králová o inovacích, ženách ve vedení a budoucnosti hotovosti
Z názvu vaší společnosti je jasné, že se zabýváte hotovostí. Tedy něčím, co mělo velký význam ještě před digitalizací.
A má ho dodnes. Firma, kterou roku 1859 založil Perry Brinks v americkém Chicagu a která o dvacet let později vstoupila jako jedna z prvních na newyorskou burzu, se v zámoří pyšní tak silnou tradicí, že když se mluví o pancéřovém autu, řekne se „Brink’s Truck“. V Česku vstoupila firma na trh v roce 1990 jako jedna z prvních zahraničních agentur pod názvem Group 4 Securities. Od prvopočátku šlo o bezpečnostní agenturu, přeprava hotovosti pancéřovými vozidly začíná od roku 1991.
Dnes je přitom váš akční rádius poněkud širší…
Náš byznys stojí na čtyřech nohách. Vedle přepravy hotovosti od retailerů nebo bank a jejího zpracování obsluhujeme od roku 1999 také bankomaty, kam doplňujeme hotovost. Což jsme dělali neustále i během pandemie covidu a tehdy jsme také oblékali naše kolegy do speciálních skafandrů, když se vydávali do uzavřených oblastí. Zabýváme se rovněž digitalizací hotovosti, kdy díky své technologické vyspělosti chceme s našimi klienty rozvíjet síť bankomatů na straně jedné a retailovým klientům nabízíme službu chytrých sejfů.
Do jaké míry vám technologie pomáhají k vůdčí pozici na trhu?
Stačí jeden příklad. Díky technologickému know-how naší americké centrály jsme přinesli do Česka technologii OTC zámků, což je dnes prakticky jediný neprolomitelný systém, jak zabezpečit bankomaty před vykradením. Loni jsme tuhle technologii začali ve spolupráci s našimi partnery z bankovního sektoru na českém trhu implementovat, a zlepšovat tak vlastně bezpečnost na celém českém trhu.
Původně jste ve firmě působila jako finanční ředitelka pro český a slovenský trh. Jak snadno se vám před více než čtyřmi lety přecházelo do vedení společností?
To nastalo v momentě, kdy původní společnost G4S akvírovala v rámci celé Evropy nadnárodní společnost Brink’s a já dostala nabídku na povýšení do role generální ředitelky. Musím přiznat, že jsem ji chvíli zvažovala, protože to pro mě coby introverta bylo výzvou – stát se z pomyslného krku, jenž točí hlavou, člověkem číslo jedna. Dnes jsem ale ráda, že jsem nabídku přijala.
Měla jste o sobě tenkrát pochyby?
Ano a říkám od té doby všem ženám na rozvojových seminářích, aby o sobě tolik nepochybovaly. Protože muži to nedělají, ti jdou i do toho, čemu plně nerozumějí. Je to naše velká slabina, jak často vídám na pohovorech, kde i žena se silnějším profesním backgroundem, než mají muži, se bojí vyšších pozic. A to je často zbytečné. Neříkám, že člověk má mít přebujelé sebevědomí, ale to zdravé je velmi důležité.
V Brink’s razíte zásady rovnosti a diverzity. Jak to vypadá prakticky?
Nejenže máme celý top management z hlediska rozložení pohlaví padesát na padesát, ale pracujeme i na tom, aby i všechny naše pobočky splňovaly hygienické normy pro to, aby u nás mohly pracovat ženy. A mám velkou radost z toho, že i manažeři, kteří byli vůči tomuto trendu původně dost skeptičtí, si dnes chválí, jak moc jsou smíšené týmy silnější. Nejde ale jen o rovnoměrné zastoupení pohlaví. Když například vypukla válka na Ukrajině, začali jsme okamžitě zaměstnávat ukrajinské uprchlíky. Nebo u nás máme několik desítek hluchoněmých kolegů, kteří pracují na počítárně hotovosti.